Sobota den sedmý

(Vypráví MM)

Včera jsme se ubytovali na břehu Mrtvého moře, v osadě zvané En Gedi. Osada je trošku prazvláštní. Skládá se z kibucu, přírodní rezervace a hostelu, kde trávíme dvě noci, společně na prostorném pokoji ozvučeném řvoucí klimatizací. A tak ji vypínáme a znovu zapínáme, když teplota dosáhne nesnesitelných stupňů Celsiovy stupnice.

(Navazuje VK)

Po bohaté snídani jsme dnes vyrazili na jediné místo našeho dnešního putování, na pevnost Massada. Slabší jedinec Helena, která Massadu již viděla, se jí zřekla a tak jsme my ostatní vyrazili urychleně po vydatné snídani na asi třicetikilometrovou cestu, která nás dělí od Massady. Ta se nachází na vysokém skalním útesu, zhruba 500 m nad terénem, to jest zde 50 m nad hladinou moře. Za židovského povstání Massada zůstala poslední pevností zélótů, kde se bránili Římanům po dvě léta. Římané, kteří nebyli (tak jako kamzíci) schopni slézt ty strmé skály, nakonec navršili veliký násep a Massadu dobyli. Nenašli však v ní skoro nikoho živého, s výjimkou pěti žen s dětmi, které se skryly, všichni ostatní spáchali sebevraždu. Massada je dnes pamětním místem Židů. Sami jsme zažili na Massadě židovskou bohoslužbu za zemřelé. Jinak je to obrovská pevnost, poměrně slušně zachovaná, takže František v ní bloudil dlouhé hodiny a my ostatní dva jsme se potáceli v tom neslýchaném vedru zbytky opevnění, hledajíce alespoň kousek stínu a lokajíce vydatně vodu.

V okolí se také potulují leopardi, které jsme zatím na vlastní oči nespatřili, nicméně u našeho kibucu jsme objevili výstražný dvojjazyčný nápis, velmi podrobně popisující, jak se chovat v případě setkání s leopardem. Takže pro obecnou informaci - to se určitě bude každému hodit: nechoďte nikdy sami, vždy ve skupině nejméně pěti osob, zachovejte vzdálenost mezi sebou a leopardem nejméně tři sta metrů, leopardy zásadně nedrážděte, nemávejte oděvem, pokud leoparda spatříte, tiše couvejte a v případě mohutného skoku leoparda na vás se aspoň krátce pomodlete.

Helenka, šílená z vedra a z toho, že byla celý den v kibucu sama zavřená, projevila večer touhu dostat se do lepší společnosti a tak jsme vyrazili do okolí, podotýkám vozem, hledat alternativní stravu. Po ujetí asi dvaceti kilometrů jsme nespatřili žádnou jinou možnost obživy než náš kibuc, a tak jsme se pokorně vrátili ke zdejší kuchyni, která předkládala cosi vydatného, nicméně velmi mastného. Náš žaludek nyní léčíme opět na terase klasickou coca-colou.

Před západem slunce jsme ještě vyrazili okusit útěchu vln Mrtvého moře. Potáceje se ve vlnách, zjistili jsme, že Archimédův zákon platí a František volný čas vyplňoval sbíráním drahocenných polodrahokamů a odíráním se o solný sloup, což mu způsobilo mohutné krvácení z levice, které je v současné době už zastaveno. Já jsem se také namazal bahnem, jenž se zde nachází v hlubokých děrách, vyhrabaných místními Izraelci.

Přírodovědný doplněk. Dnes jsme kromě leopardů, které jsme na vlastní oči nespatřili, na vlastní oči spatřili ibexe, čili česky kamzíka, několik pískomilů a též havrany, kteří mají konce křídel žluté.