Rumunské malované kláštery

se nacházejí v SZ části rumunského Moldavska (pozor, nezaměňovat s Moldávií), která se ovšem nazývá Jižní Bukovina. Proto většinou narazíme na označení „malované kláštery Bukoviny“. Název Bukovina (prý podle množství bukových lesů) se datuje od dob habsburské anexe koncem 18. století. Rakousku-Uhersku Bukovina náležela do začátku 20. století, po 1. světové válce byla celá oblast připojena k Rumunsku a r. 1940 rozdělena. Severní část spolkl Sovětský svaz a připojil k Ukrajině, jejíž součástí je dodnes. Když tedy Rumuni mluví o Jižní Bukovině, popisují nejsevernější část Moldavska.

Kláštery byly zakládány v 15. a 16. století panovníkem či šlechtou. Většinou působí jako malé pevnosti. Není divu – často stály na místech opakovaných tatarských/tureckých nájezdů (např. při vstupu do údolí). Areál bývá obehnán mohutnými zdmi s obrannými věžemi. Uprostřed stojí nevelký malovaný chrám, případně další stavby. Kostelíky většinou září úžasnými freskami zvenku i zevnitř. (Snad takhle nějak kdysi vypadaly interiéry našich románských kostelíků..?) Docela kuriózní byl způsob zakládání - střelbou z luku z nedalekého kopce. Kam dopadl šíp, vystavěli klášter. (První šíp -  místo pro klášterní studnu, druhý šíp – umístění oltáře, třetí – zvonice atd.). Zajímavé, vždycky jsem ruské pohádky o kralevici, který si vystřelením šípu hledá nevěstu, považovala opravdu jen za pohádky...

Na klášterních freskách se objevují výjevy ze Starého i Nového zákona, andělé, proroci, světci a občas i témata světská.  Malby se kupodivu zachovaly v dost dobrém stavu, ač vrstva barvy je prý silná pouhých 0,25 mm - oproti italským freskám, které se vsakovaly hluboko do omítky.

Popisuji zde pouze kláštery navštívené, ale samozřejmě je jich podstatně víc. Autem se to dá zvládnout docela dobře (i když silnice, nadneseně řečeno, většinou nejsou z nejlepších). Možná i s českými cestovkami. (V Suceavě, nejbližším velkém městě, prý také místní kanceláře organizují jednodenní výlety.)

Takže, tady jsou: tři malované a jeden nemalovaný, zato významný. A k tomu další dva (velmi živé) ze sousední oblasti.