Středa, den jedenáctý

(Vypráví MM)

Poslední den pobytu v Eilatu jsme, po vzájemné dohodě, trávili odděleně. Dámská polovina výpravy se rozhodla užít si Rudého moře. Vybraly jsme si příjemnou, klidnou pláž, zaplatily za slunečník a lehátko. Naše klidná pláž vbrzku ožila, neboť tak jako padla do oka nám, padla do oka i omladině ze dvou autobusů. Do oběda byly naše hovory a řečičky podbarvovány sytou muzikou. Krásně jsme s Helenkou lenošily, za občasného okusování medúzkami jsme plavaly v moři a probraly několik témat. Od těch hodných diskuse na světových fórech jsme přešly na řešení problémů výchovných a nezapomněly jsme ani vzpomenout svých bližních. Bylo nám dobře. Naši muži, Václav a František, odejeli na výzkumnou výpravu (Vašek ji dozajista dramaticky popíše) do Timny. Vrátili se živi a zdrávi kolem třetí odpolední a zbytek dne strávili s námi na pláži. Za zmínku by stál popis západu slunce v Eilatu, ale neumím to. Stvořitel se zde ukazuje jako geniální malíř. Hru barev, kterou vytváří slunce zapadající za hory lemující záliv Rudého moře, popsat neumím. Jediné, co mě napadá, je "Hosana".

Cestou z pláže jsme opět rozdělili své cesty, Markovi šli na jednu stranu, Kalendovi na druhou. Cílem obou byla krátká exkurse po obchodech. Tu stačí popsat ve dvou větách. Byla jsem odháněna od výkladních skříní zlatnických obchodů a trpělivě (jako vzorná manželka) jsem čekala před regálem s vínem v místní samoobsluze. František měl v úmyslu koupit láhev nějakého místního suššího vína. Usoudil, že Helence by mohlo lahodit víno s názvem Král David. Před malou chvílí jej otevřel a zjistil, že víno je velesladké. Zatrpkl, nepije ho, ale nám ho dopřává.

(Navazuje VK)

Doplněk k hodnocení zakoupeného červeného vína: je opravdu chutné, připomíná neředěnou třešňovou šťávu a nemůžeme si ho vynachválit.

K našemu pouštnímu dobrodružství: S Františkem jsme po ránu, vybaveni nezbytnými nutnostmi, vodou, fotografickými aparáty a podobně, vyrazili do přírodního parku Timna. Rozkládá se na ploše zvíci krčského lesa x 100 a je obehnán vysokou hradbou hor. Uvnitř se nachází nejrozličnější druhy skal, útesů, hornin, prahornin a všeho možného, co souvisí s geologií. Zvířat tam příliš není, turistů o něco málo více, ale v rozlehlém parku, který se projíždí autem a pěšky obchází z vyznačených stanovišť, se poměrně vytratí. Dá se tu pohodlně bloudit i zabloudit, také jsme se s Františkem určitý nezanedbatelný čas vzájemně dohledávali. Skalní útvary jsou od bizardních přes dojímavé až po monumentální a František se věnoval své oblíbené geologické sběratelské činnosti (od rudy s velikým obsahem mědi až po valoun, který vypadá jako bronzová pecka).

Nutno podotknout, že toto údolí nebylo opuštěno, ale již v 15. století před naším letopočtem v něm Egypťané umně vyráběli měď. Jsou na to poměrně slušné doklady v podobě jam v zemi a příslušných nárysů v průvodci. Kromě toho také zanechali po sobě překrásné do skalních stěn vytesané obrázky, které se podobají kresbám našeho pětiletého Františka. Při zpáteční cestě jsme oba velebili civilizaci, která vynalezla klimatizaci v osobním voze, protože po pobytu na sluníčku jsme si dokázali tohoto luxusu velmi vážit. Moře nás zchladilo, konečně z asi 60 stupňové teploty zhruba na 40. Nutno říct, že medůzky v moři nekousaly, ale dost nepříjemně žahaly a bylo jich tam dost.

Náš dnešní záznam ještě doplňuji o charakteristiku číšníků, kteří se pohybují v našem skvělém hotelu. Právě nás byl jeden shlédnout, aby nás ubezpečil, že tohle je velmi romantické místo, i když nám poněkud podrážky vržou na vybouraných kusech zdiva. Romantiku nám právě teď umocnil ještě tím, že nám zhasnul další lampu, takže sotva budeme luštit další verše z bible. Další číšník je Maďar a nutno říct, že se pokouší umět česky. Když jsem však dnes křičel: „Kuře nééé!“, zdálo se, že češtině ještě nerozumí. Obzvlášť zajímavá bytost je člověk, který zde provozuje hru na klavír a to zhruba od pěti odpoledne až do pozdních nočních hodin, podle počtu hostů procházejících halou. Tato hudba je přesně ta, kterou slýchávali Varšavané před německými nálety. Velmi by nás zajímalo, jaké může být národnosti, nicméně František tentokrát zklamal a bližší kontakt ještě nenavázal.