Pondělí, den devátý

(Vypráví VK)

Den odpočinku. Po klidné snídani, kterou dnes kupodivu svým hlučným chováním příliš neruší siónská mládež, která nám už zpestřila večeři, jedeme navštívit podmořský svět. Observatoř se skládá z obřích akvárií a také podmořské vyhlídky v 15 m hloubce. Je neuvěřitelně hezké, co vidíme okolo sebe, korálové útesy, stovky a tisíce nejrůznějších ryb, nejrůznějších barev, nejrůznějších tvarů a chování a všechny z blízka, jakoby nasvícené. Oči přechází a my zapomínáme, jak běží čas.

Když po třech hodinách opouštíme tenhle svět, přemýšlíme, jakým způsobem se daří pracovníkům podmořského světa nahnat všechny ty druhy ryb k těm vyhlídkám a sami zastavujeme na korálovém pobřeží abychom si trošku zaplavali. Já jsem zakoupil potápěčské brýle a šnorchl, protože jsem neodolal vyhlídce na potápění u útesů. Záhy zjišťujeme, že to, co jsme viděli okolo sebe v podmořském světě, není uměle vytvořené. Houfy úžasných ryb a útesy si takhle lze prohlížet při plavání, ryby jsou drze krotké a já, když pouštím podél útesu kousek dál do moře, zjišťuji jak mě neustále sleduje a dotírá na mě hejno zvědavých tmavomodrých ryb se žlutými pruhy a nechtějí mě opustit. Těch ryb vidíme desítky a stovky a jejich druhy jsou tak rozmanité, že je ani nedokážeme vyhledat v atlasu.

Marie bohužel při své potápěčské prvotině, při zápasu s brýlemi, přehlédla ježka, kterých jsou tady také obrovské spousty a zoufale hledala naši pomoc. Tři bodlinky, které jí uvízly v chodidle, odborně s Františkem operujeme našim kapesním nožíkem, k Mariině velké nelibosti, která tvrdí, že se nic neděje a že jí nyní noha bolí od našeho rozřezání. Nicméně doufáme, že nám dá ještě příležitost, abychom si zlepšili své chirurgické umění.

Po západu slunce se vracíme zpět do hotelu a večer proflinkáme poměrně hezkým způsobem, s výjimkou toho, že mně dnes poněkud nechutnala večeře. Máme totiž znovu kuře, takže kuře v Izraeli jíme už asi po šesté.