Mystra

„Město na hoře neschováš“, jak praví Bible, a opravdu..  Ač dávno opuštěné, byzantské město Mystra na úpatí pohoří Taygetos blízko proslulé Sparty se opravdu přehlédnout nedá. Rozvaliny i zachovalé budovy bývalých domů, kostelů i paláců se šplhají po vysoké hoře nad taygetským průsmykem. Šplhat se budete i vy, a to docela namáhavě, pokud zvolíte spodní vstup. V letním vedru obzvláště drsné. Lepší je sestupovat shora dolů cestou horní.

Však i město samotné se dělí na Horní a Dolní, s přídavkem tzv. Kastra, což je bývalý franský hrad přímo na špici hory, založený francouzským křižákem Guillaumem de Villehardouin v pol. 13. stol. Tehdy se totiž na dnešním Peloponésu (s původním názvem Morea) rozkládalo latinské tzv. Achajské knížectví, vzniklé po dobytí Konstantinopole během 4. křižácké výpravy. Mystra se stala jeho hlavním městem. Později ovšem Frankové (jak Řekové nazývali všechny západní křižáky) nuceně Moreu opustili a ke slovu přišla Byzanc. Od doby císaře Michaela VIII. Palaeologa vládli v Mystře tzv. despotové, což byli povětšinou synové či bratři byzantského panovníka. Ve městě byla založena významná filosofická škola (zakladatel Gemistos Plethon, 1355–1452), do níž přijížděli učenci z celé Byzance. Za turecké nadvlády Plethonovi stoupenci emigrovali do Říma a Florencie, kde významně přispěli k rozvoji italské renesance. (Pro zajímavost – do bezpečí Mystry se též utíkali lidé před nájezdy Slovanů!)

V r. 1460, za posledního z despotů, Demetria Palaeologa, dobyli Mystru Turci, s nimiž přichází postupný úpadek. Koncem 17.stol. město na kratší dobu získávají Benátčané, později se však Turci znovu vracejí. V 18. a 19. stol. bylo i několikrát vypáleno - nejprve Rusy, pak Albánci a nakonec pašou Ibrahimem.

Přestože Mystra skutečně nebyla z nejmenších, je téměř nemožné představit si množství lidí zde žijících. Ještě v době tureckého úpadku v něm prý žilo okolo 40 tisíc obyvatel! Dnes tu bydlí jen řeholní sestřičky v zachovaném klášteře Pantanassa, které je možno navštívit. Jsou velmi vlídné a pohostinné, s úsměvem vám nabídnou cukrátka a můžete si u nich zakoupit některé z jejich vlastních výrobků (třeba krásné ikonky nebo výšivky). Kromě nich se po klášteře potuluje množství koček, kterým se péče sestřiček evidentně zamlouvá.

Mimo zmíněného kláštera a franckého hradu na vrcholku se můžete celé hodiny potulovat po klášterech i kostelech dalších (občas s krásnými freskami),  zbytcích domů a opravujícím se Paláci despotů. V létě je trochu problém s pořádným vedrem, malé občerstvení mají jen u Dolního vchodu, případně se cestou můžete svlažit vodou z kohoutku (jeden u sestřiček). Pohledy a prospekty (dokonce i CD s byzantskou hudbou) vás bohatě zásobí pokladna horní i dolní.

A jak se sem dostat? Některé zájezdy do Řecka toto místo zařazují mezi své výlety (Mystra je od r. 1989 zapsána v UNESCU), i my jsme využili pobytový zájezd, na místě si vypůjčili auto a výlety dělali sami. Pokud to jde, stojí to za to, celá oblast Lakónie je opravdu úžasná, turistů v ní příliš nepotkáte, zato nádherných míst ano.

Ještě něco k pohoří Taygetos (ano, to je to, kam staří Sparťané odkládali nevyhovující novorozence a do něhož vysílali odrostlejší potomky mužského pohlaví k prozkoušení schopnosti přežití). Vypadá prostě úchvatně. Silnice šplhající vzhůru míjí různé jeskyně, ač dole začíná u olivovníků, nahoře se proplétá vysokými borovicemi, květinovými horskými loukami a v nejvyšším bodě, před sjezdem do Messénie, posedávají u silnice prodejci nabízející skvělý voňavý med. Též jsme jeden (slušně předražený) zakoupili.

A voda? Spartou protékající řeka zvučného jména Eurótas je v létě jen bahnitým potůčkem. Ovšem na jaře jistě vypadá jinak, neboť po celém Taygetu prýští množství pramenů a pramínků. Člověk to ocení zvlášť po procházce rozpálenou Mystrou. V okolních restauracích (bohužel ne v Mystře samotné) dokonce můžete ochutnat vodu přímo ze skály! Číšník pouze nastaví pod některý z pramínků skleněný džbán a donesen vám ho na stůl, dále si prosím nabírejte sami! K tomu ochutnejte třeba skvělý místní jogurt s medem nebo něco slaného, pečené skopové, vepřové a samozřejmě tzatziki. Dobrou chuť!

A ještě zajímavost – přímo v hospůdce pod Taygetem nás zastihla pořádná bouřka, což je tu prý zcela běžné a pro splaveného turistu i nečekaně příjemné!)

Tato fotogalerie je prázdná.