Sobota, den osmý

Noc byla klidná, zpěvák zmlknul úderem jedenácté a nepřistávala ani letadla, je šabat. I my ho dnes slavíme odpočinkem. Po bufetové snídani, kdy se konečně dosyta nají i Šárka, vyrážíme na podmořskou observatoř. Přicházíme právě na krmení žraloků. Ti si valně potápěče ani kusů masa, které jim hází, nevšímají. Zato obří želvy se s chutí vrhají na zelený salát a žerou ho po hlávkách. Je už docela vedro, zdejší teploměr ukazuje 36 stupňů. Ve velkém kruhovém akváriu obdivujeme všechny možné druhy ryb a hlavně účinnou klimatizaci. Procházíme po lávce k observatoři a sestupujeme dvacet metrů pod hladinu. Kolem nás jsou korálové útesy a mraky ryb nejrůznějších tvarů, velikostí, barev i chování. Tuto atrakci si dobře pamatujeme od naší poslední návštěvy, kdy zde stála opuštěná na pobřeží. Nyní je kolem spousta hotelů a dalších atrakcí.

Jdeme na tu největší z nich – oceanárium. Nevíme, co to je, pouští se tam omezený počet diváků přesně na vymezený čas a rudé varování ve třech světových jazycích – hebrejštině, angličtině a ruštině upozorňuje, že atrakce není vhodná pro osoby staršího věku, kardiaky, epileptiky a jinak oslabené osoby.

Malá odbočka o jazycích v Izraeli. Kromě hebrejštiny a občasné arabštiny, jednoznačně nejužívanějším jazykem je ruština. Zní všude, všechny nápisy jsou i v ruštině. Určitě si značně šplhnete, pokud prodavače, uklízečku nebo recepční oslovíte naší druhou mateřštinou. Mají radost a jsou hned ochotnější, dokonce víc, než kdybyste na ně promluvili hebrejsky.

Ruština zní všude kolem nás i teď v čekací frontě. Napětí houstne. Šárka chce několikrát z fronty prchnout, protože kdysi zvracela na houpacím koni, ale nedovolujeme jí to. Jen ať si pěkně za vložený peníz užije. Dveře se konečně otvírají a jsme vpuštěni. Do kina. Cítíme malé zklamání, i když podle konstrukce sedaček jde o kino kymácecí. Musíme se připoutat a společně se všemi okolo dostáváme sluchátka, která však pro bezprostřední zážitek nezapojujeme. Před námi se rozbouří moře a my se do něj škubavě vrháme. Zda vrhá i Šárka nevidíme, protože sedí kus vedle. Před námi se odehrává poutavý příběh. Malý zlatovlasý chlapeček jménem David je u svého dědečka na speciální lodi, která slouží pro výzkum žraloků. Žraloci jsou očipováni a vybaveni podvodními kamerami. Pak jsou dlouze a náročně cvičeni pomocí počítačů, satelitů a jiné extrémní techniky. Chlapeček i dědeček ze všeho na světě nejvíc milují Izrael a žraloky. Podmanivá hudba. Střih. Chlapeček je o dvacet let starší. Dědeček ani používaná technika nezestárli. Hrdinové sledují svého žraloka, kterého dvacet let cvičili. Ten najednou zmizí. Jedou se na rychlém motorovém člunu podívat, kam zmizel, prochází arabským tržištěm a nakonec vstupují do stanu. Žralok, jejích věrný přítel a pomocník je tam servírován vyžraným padouchům. Děd zavrávorá, mládežník ho podepře a vzplane spravedlivým hněvem. Oba sedají do helikoptéry a krouží nad mořem. Pátrají po vrazích svých přátel. A ty už vidíme, jsou ještě odpornější než předchozí padouši, zjevem i chováním. Chytají totiž žraloky do sítí. Děd i vnuk se vrhají z vrtulníku v potápěčském oděvu do moře a svými noži rozřezávají proradnou síť. Právě včas, aby se do ní nechytil jejich největší oblíbenec. Ten šťastně kolem nich proplouvá a s hrdinskou hudbou na pozadí míří splnit své poslání na pláže Šarm aš Šajch. Diváci vstávají a nadšeně tleskají.

Z uvedeného líčení příběhu, jak jsme mu v hebrejštině porozuměli, je více než jasné, jak silně na nás oceanárium zapůsobilo. Vedro a emoce jsou takové, že si musíme jít na chvíli zdřímnout do hotelu, jak se o šabatu patří. Jindřich dokonce odmítá objet kolečko na velbloudu, abychom si ho mohli vyfotit, a vymlouvá se na svá záda. Přitom se předtím v oceanáriu kymácet mohl.

Po krátkém bezesném odpočinku vyrážíme na jednu ze zdejších pláží. Jen Helenka odmítá opustit postýlku. Pláž je poloprázdná. Voda je chladná jen do prvního ponoření, okolo nás plují parádní sytě modré ryby se žlutým proužkem a lidskou tváří. Obdivujeme barevné skály na protějším jordánském břehu a Šárku unáší proud. Motorový člun s paraglidistou se jí pokusí nejdříve neúspěšně utopit a když se mu to nepodaří, alespoň jí posádka vynadá.

Koupání nás úžasně osvěžilo. Nebe se zatáhlo. Jedu pro Helenku do hotelu a vracíme se k Duškům na pláži. Ty nacházíme, jak jsme očekávali, v restauraci. Helenka si objednává rybu jménem Denis, my si dáváme kebab. Strašíme Helenku, že Denis je ta krásná modrá ryba se žlutým pruhem a výraznou mimikou. Pomsta na nás dopadá záhy. Zdejší kebab jsou podivné kulové karbanátky, zato Denis vypadá chutně, vůbec není modrý a Helenka si ho pochvaluje. Vyhublá bílá kočka se osměluje a truchlivě na nás mňuká. Se sebezapřením si odtrhnu od úst kus kebabu a kočičce ho hodím. Žere ho dost opatrně. Když ji hodím další kus, už se ho ani nedotkne a dál na nás pokřikuje. Zato na kousky Denise se vrhá jako divá. Raději nedomýšlíme, z čeho kebab vyrobili.

Odjíždíme za zákuskem raději jinam. Temné černé mraky již zakryly celou oblohu a nad Jordánskem létají blesky. Začíná pršet. V Eilatu pršelo naposledy těsně před jomkipurskou válkou, dešťovou kanalizaci tu nemají. Šárka mě nutí zastavovat na šílených místech a pokouší se vyfotit blesk s bleskem, tu nad jordánskými horami, tu nad těžební plošinou na zemní plyn. Dojíždíme k nové výstavbě hotelového komplexu krále Heroda. Připadáme si jako v Emirátech. Monumentální stavby s věžičkami, umělé laguny s ostrůvky, zeleně nasvícené palmy a fontána s fontajícími kozorožci. Do toho lehce prší. Nacházíme na promenádě kafárnu a dáváme si čokoládovou dobrůtku a kafíčko. Nutno zde zmínit další pozitivní zvyk v Izraeli. K jednomu zákusku zde přinesou velmi dlouhé lžičky pro všechny u stolu. Déšť se mění v průtrž. Střechou zatéká právě na Jindřicha. Využíváme krátké dešťové odmlky a prcháme k autu. Cestou stačíme ještě v umělém zálivu zahlédnout plujícího krokodýla. Vypadá teď v dešti úplně stejně jako ti, které jsme viděli v Hamat Gader.

V průtrži se vracíme zpět. Voda stojí na silnici, vidíme první bouračku, na déšť nejsou zjevně zdejší obyvatelé připraveni. Houkají poplašné sirény spuštěné lijákem a elektřina v hotelu chvílemi bliká. Místo výstupu zpěváka v hotelu vytírají vodu z vestibulu. Skončil šabat. Letadla lítají a hučí jak šílená, na krátké mokré dráze mají problémy. Všichni se vrací do Tel Avivu, my zde vytrváme. Zítra chceme jet do pouště Timna. Pokud z ní už nebude bažina. Duškovi už takto kdysi vyplavili italské Bari, možná letos po jejich návštěvě Izraele konečně rozkvete Negev.

Mezitím co píšu dnešní zápisky, Jindřich poslouchá aktuální zprávy. Právě dnes, když jsme se koupali, pokoušela se nějaká šílenka přejet z jordánské strany na vodním skútru plném výbušnin a najet na naši pláž. Zda ji dostali ostřelovači nebo cvičený žralok Jindřich nezachytil. O takovýchto drobných incidentech se v českých novinách ani nepíše.