Sucevita

Tak tenhle klášter podstatně více připomíná pevnost, než předchozí dva. Sloužil totiž také coby bojarská rezidence. V jeho zdech se nacházelo i skriptorium (a později tiskárna). Turistů podstatně méně, a klidnějších, ač je Sucevita od roku 2010 též v UNESCO. A ač se zde zrovna koná svatební obřad, což je zřejmě obvyklá rumunská sobotní činnost, jak jsme si povšimli. Jen ve vrátnici sedí poněkud nevrlá sestra (možná, že už těch svateb bylo více..) A před vchodem prodává místní stařík vyřezávané dřevěné krabičky.

Sucevita je přece jen více stranou. Najdete ji před (či za – podle toho, z které strany přijíždíte) horským průsmykem s pěkným názvem Ciumárna (ano, čti opravdu „čumárna“). Hned za ním začíná nádherná vysokohorská krajina s úžasnými výhledy. Na druhé straně hor se nachází další z malovaných rumunských pokladů - Moldovita, který jsme bohužel nenavštívili. Na jeho stěnách prý převládá pro změnu barva červená.

Sucevitský klášter byl založen v 16. století třemi bratry-bojary z šlechtického rodu Movila. Na skvěle zachovalých (či restaurovaných?) malbách opět nechybí „Poslední soud“, „Rodokmen Krista“,„Velebení Panny Marie“, andělé, proroci, apoštolové. (Prý je tu zase Platón s rakví a hromádkou kostí, opět nenalezen..) Půvabný je „Žebřík ctnosti“, plný krásných barevných andělů. A v kopuli zadního vchodu mají jednu zvláštní fresku – apokalyptického Krista s mečem v ústech a sedmi svícny okolo. Pochází ze Zjevení sv. Jana a kupodivu byste pro nás toto hodně nezvyklé zobrazení našli i u nás v ČR – v  manuskriptu jménem Svatovítská apokalypsa z 11. století.

Tato fotogalerie je prázdná.