Putna

Tento klášter leží poněkud stranou ostatních, téměř u hranic s Ukrajinou. Exteriér kostela sice malovaný není, zato uvnitř je výzdoba hojná, byť novějšího data. Co mu chybí na vnější výzdobě, nahrazuje svou důležitostí, snad by se dokonce dalo mluvit o jakési národní svatyni. Je první velkou sakrální stavbou Jižní Bukoviny. A právě zde je pohřben Štěpán Veliký (pravoslavnou církví svatořečený). Roku 1466 vystřelil Štěpán šíp z nedalekého kopce, na němž je dnes stojí kříž, a určil tak místo pro stavbu kláštera. Kromě kostela a místního muzea s pěknými exponáty se v areálu nacházejí také obydlí řeholních bratří. A že jich tu není málo!  Ubytovali jsme se v místním hotýlku Bukovina s úžasným jídlem a moc přívětivým číšníkem/majitelem? Konstantinem, který nejenže uměl výborně anglicky, ale snažil se s námi i stále přátelsky komunikovat. Dokonce ná na stůl nainstaloval českou vlaječku.. Protože jsme zde přespávali ze soboty na neděli, zašli jsme v neděli na pravoslavnou bohoslužbu. Tedy jen na opravdu malou část. Když jsme se ptali Konstantina, odkdy dokdy probíhá, pravil lakonicky: „Od 8 do 12 hodin.“ To nás poněkud vyděsilo, ale přece jen jsme vyrazili. Přivítalo nás tzv. klopotelo, což je místní specialita (prý původem z řeckého Athosu), kdy mniši v různých rytmech a různou rychlostí vyklepávají dřevěnými „hůlkami“ různé „melodie“. Kdysi to prý nahrazovalo zvony. V kostele samotném jsme (ač katolíci) byli poněkud mimo. Popravdě jsme nějak vůbec nepochopili průběh bohoslužby. Lidé různě proudili dovnitř i ven, někteří stáli, jiní odcházeli a další skupiny (třeba žen a dětí) přicházely. Usadili jsme se tedy venku a poslouchali docela libozvučný zpěv mnišských hlasů.

Kromě toho je za samotnou vsí další, zcela nový a rozlehlý kostel (klášter?), kam jsme omylem dojeli také, obávajíce se původně, zda se již nenacházíme na pašerácké stezce směr Ukrajina. K našemu údivu zde bylo množství svátečně oblečených Rumunů, opět absolvujících bohoslužbu. A také skupina vcelku neodehnatelných romských dětí (mládežníků), loudících cokoli. Měli jsme s sebou pro tento případ bonbóny, ovšem u patnácti až  šestnáctiletých nám to připadlo již poněkud nevhodné. Ale ne, radostně po nich sáhli. Zato mladší (cca desetiletí) toužili po cigaretách..

Konstantin nám ještě prozradil, kde najdeme kamenný příbytek legendárního Daniila poustevníka, inspirátora založení kláštera Voronet. Bylo to opravdu nedaleko, i když cesta opět mírně náročná. Také se u ní nacházel rozpadlý socialistický relikt tovární budovy, které se občas v Rumunsku vyskytují. Poustevna sama je maličká a úžasná. Trochu mi připomněla skalní kapličku za Jetřichovicemi v Lužických horách, taktéž vydlabanou přímo v nitru balvanu..

Tato fotogalerie je prázdná.