Klášter Osek

Klášter v podhůří Krušných hor byl založen na přelomu 12. a 13. století. Bratři cisterciáci, původně povolaní šlechticem Milhostem z bavorského Waldsasenu, působili nejprve krátkou dobu v Mašťově. Odtud byli nuceni odejít a dalším útočištěm se jim stal právě Osek, kde jim poskytl záštitu Slavko z rodu Hrabišiců, nejvyšší komorník Přemysla Otakara I. Pod vedením jeho vnuka, zdejšího opata stejného jména, dosáhl klášter své první doby rozkvětu. Později prožívají zdejší řeholníci i krušné chvíle, jako napadení vojsky Přemysla Otakara II., později Branibory a samozřejmě husity, kteří klášter vyplenili a r. 1429 byli bratři dokonce pobiti. Císař Rudolf II. překvapivě klášter zrušil a mniši se uchýlili na Zbraslav. Za třicetileté války klášterní panství získávají protestanté a cisterciáci se do Oseka vracejí až v první polovině 17. stol. Příznivá doba nastává ve století osmnáctém, především za opatů Laurencia a Litweriga. Nejenže dochází k barokní přestavbě celého areálu pod vedením stavitele Ottavia Broggia, ale vzniká zde také špitál, lékárna a dokonce i manufakturní výroba.

V roce 1950 zabírá celý areál stát a zřizuje tu internační tábor pro kněze a řeholníky, později i pro řeholní sestry, které zde setrvávají až do počátku devadesátých let, kdy se konečně navracejí do svého i cisterciáci. Osek v současnosti spadá pod Kongregaci Nejčistšího srdce Panny Marie v čele s dánským klášterem Sostrup. Opat Bernard ovšem před několika lety zemřel a v současnosti zde bohužel řeholníci nejsou. Budovy má v péči Kruh přátel kláštera Osek, který zde pořádá i různé kulturní akce a samozřejmě prohlídky.

Tato fotogalerie je prázdná.