KLÁŠTER  MARIENTHAL

neboli Vallis Sanctae Mariae, je ženský cisterciácký klášter v saské Horní Lužici. Původně ovšem český - založila jej totiž r. 1243 královna Kunhuta Štaufská, manželka Václava I. Klášter přestál husitské i jiné války, povodně i požáry, a od svého založení funguje nepřetržitě až dodnes. Poněkud problémové je však jeho umístění poblíž hranic – českých, polských i německých. Které se čas od času mění... A tak postupně náležel Českému království, Sasku, Prusku, Polsku – až konečně zakotvil v v Německu, na půli cesty mezi Zhořelcem a Žitavou (ostatně kdysi též českými městy). Do Čech i do Polska odsud pár kilometrů.

Zajímavé je, že zhruba ve stejném časovém rozmezí byly u nás založeny tři ženské kláštery třemi významnými členkami královského rodu – královna Konstancie zakládá cisterciácký Porta Coeli v Tišnově na Moravě, královna Kunhuta zdejší Marienthal, a později svatořečená princezna Anežka Přemyslovna svůj proslulý – pro změnu františkánský – Anežský klášter. To vše za významného přispění krále Václava I. Pro ty, kteří se ve spletitých vztazích tehdejších Přemyslovců příliš neorientují, přikládám pomůcku: královna Konstancie byla manželkou Přemysla Otakara I. a zároveň matkou Václava I. a sv. Anežky. Kunhuta byla ženou Václava I. A sv. Anežka jeho sestrou. Dalo by se říct – bylo to v rodině...

Štědrými marienthalskými podporovateli byly také různé šlechtické rody, jako např. Donínové (o nich se občas spekulovalo i jako o původních zakladatelích), a v neposlední řadě třeba proslulý Jindřich z Lipé, jehož dcera se podle tradice stala místní abatyší.

Postavu marienthalské abatyše má ostatně ve znaku i blízké městečko Ostritz, původně náležející klášteru. Bránila prý totiž město spolu s obyvateli proti pustošivému výpadu sousedních zhořeleckých a žitavských měšťanů, kterým se nelíbil přílišný vzestup ostritzských.

A ještě jedna zajímavost – kousek Marienthalu máme i na Moravě - počátkem 20.století se 18 místních sester přestěhovalo do tišnovského Porta Coeli, aby pomohly obnovit zdejší řeholní život.

Klášter vlastnil velké množství vzácných historických listin. Bohužel však téměř o všechny přišel, a to poněkud kuriózním způsobem – v době 2. světové války sestřičky uschovaly důležité pergameny pod podlahu ambitu. Nic zlého netušíc proložily jednotlivé listiny buničinou – a když  je po deseti letech z úkrytu vyjmuly, s hrůzou nalezly devadesát procent pergamenů zničených – buničina nečekaně zapracovala...

Za války byl klášter částečně přeměněn na vojenskou nemocnici. R. 1945 jednotky SS nařídily celý Marienthal vyklidit. Tehdejší představená naštěstí odmítla a zabránila tak plánovanému zboření. Pozdější socialistické zřízení sem umístilo ústav pro postižené.

Dnes tu žije 15 řeholnic v čele s abatyší. Sestřičky mají vlastní vinici, mlýn i pekárnu, konají se zde výstavy, koncerty, klášterní trhy. V klášterní restauraci si pochutnáte na hornolužických specialitách a místním pivu. Můžete si prohlédnout „zahradu biblických rostlin“ i malou vodní elektrárnu s historickou pilou. Pro zájemce o prohlídku okolí mají půjčovnu kol. Marienthal nabízí i ubytování (v tzv. Mezinárodním centru setkání). A v klášterním obchůdku povzbudíte ducha (knihami) i tělo (třeba nějakým klášterním likérem či vínem..) Sestřičky též provozují dílnu a ústav pro postižené ve Schlegelu.

Celý areál je převážně barokní, a to po přestavbě vynucené velkým požárem na konci 17. století. Mohutná povodeň koncem století devatenáctého si pak vyžádala kompletní obnovu kostela v tzv. nazaretském stylu, nicméně r. 2010 byl chrám vyplaven opět a dodnes se ho nepodařilo úplně vysušit, takže v interiéru stále hučí fukary a vy si prohlédnete jen něco málo ze zachovalé krásy. O kousek dál stojí půvabná kaple sv. Kříže a sv. Michaela. V ní se nachází hrobka kdysi známé operní pěvkyně hraběnky Henrietty Sonntagové-Rossi. Žila v 19. století a mezi její obdivovatele patřili i Goethe a Beethoven. Zemřela na turné ve Spojených státech a hrabě Rossi ji podle jejího přání nechal dopravit sem do Marienthalu. Sám je pohřben vedle ní.

Z dalších budov jmenujme ještě barokní opatství a bývalé proboštství, sloužící dnes k ubytování. Nad klášterem se pak tyčí vrch Kalvárie s křížovou cestou a sousoším Ukřižování.

V současnosti je areál krásně opraven a má skoro až cukrový či dortíkový vzhled (mně osobně se velmi zamlouvající). Možná je to i tím, že zde žijí sestřičky a ne bratři řeholníci?

Podrobnější informace zájemci naleznou v knize K.Charvátové: Dějiny cisterckého řádu v Čechách (3.díl) nebo přímo na stránkách kláštera https://www.kloster-marienthal.de/

Tato fotogalerie je prázdná.