Troizena

Tohle jméno asi neosloví tolik lidí jako třeba Mykény, výjimkou budou možná čtenáři spisovatelky Mary Renaultové, která napsala několik historických románů ze starověkého Řecka. A právě v dílku „Král musí zemřít“ (s pokračováním „Býk přichází z moře“) se Troizena objevuje hned na počátku. A to jako rodiště hlavního hrdiny knihy, řeckého Thésea.

Théseus sice není tak známý jako Héraklés či Achilles, ale že by to byl nějaký vedlejší „looser“, to tedy ne. Příběhů má také pěknou řádku, ten nejznámější o zabití krétského Minotaura zná snad každý. Narodil se právě zde, v Troizeně v Argolidě, jako vnuk troizenského krále Pitthea. Jeho matkou byla Pittheova dcera Aithra a otcem měl být buď athénský král Aigeus či bůh Poseidón. V každém případě Aigeus se s dívkou oženil, později se však musel vrátit do Athén. V obavě, aby jeho syna coby následníka další uchazeči o athénský trůn nezabili, ponechal ho na zapřenou v Troizeně na výchovu jeho matce a dědečkovi. Před odchodem ukryl pod velkým kamenem svůj meč a sandály a přikázal, aby se Théseus vydal za ním do Athén, až bude schopen balvan zvednout a věci si vzít. Podle nich ho pak i pozná. To se v šestnácti letech Théseovi zdařilo a mladík se vydal na cestu. Aithra i Pittheus ho odrazovali od cesty po souši přes korintskou šíji kvůli množství lupičů.Théseus se ovšem rozhodl jít právě tudy, podle příkladu hrdiny Hérakla vykonat množství věhlasných činů (např. takové Prokrustovo lože vešlo i do pořekadel) a do Athén ve zdraví dorazil. Jeho další osudy už líčit nebudu, neb si je každý může v řeckých legendách přečíst, a  to v lepším provedení.  Do Troizeny se pak Théseův příběh vrací až s jeho synem Hippolytem (matkou byla královna Amazonek Antiopé), do něhož se zamilovala druhá Théseova žena Faidra (ano, to je to antické drama). Mladík ji ale odmítl a Faidra spáchala sebevraždu, předtím však zanechala vzkaz, kde ho obvinila z pokusu o znásilnění. Uvěřivší Théseus v zoufalství žádá boha moří Poseidóna, aby syna zahubil. Ten posílá mořského býka proti Hippolytově vozu a splašení koně usmýkají mladíka k smrti. Bohyně Artemis, jíž byl mladík ctitelem, ho však označuje za nevinného a prohlašuje jej héroem, čímž začíná jeho uctívání v právě zde v Troizeně.

Rozvaliny staré Troizeny se nacházejí poblíž města Galatas na severovýchodní části Peloponésu. My jsme při cestě tam poněkud bloudili, projeli omylem přes hory a výsledkem bylo nejen nečekaně velké množství ujetých kilometrů, ale i lehce zuřivé naladění osádky vozu. Nicméně výsledek stál za to. Tedy zpočátku jsme měli potíže s hledáním ruin, jsou totiž poněkud dále od nové Troizeny a že by oblast hýřila ukazately, to zrovna ne. Po pár průjezdech sem a tam pěknými pomerančovníkovými a jinými háji jsme ale nakonec dospěli k cíli. Stará Troizena leží téměř v podhůří a jak okolí, tak místo samotné jsou kouzelné. A co víc, nikde nikdo, žádné davy jako v Mykénách, Epidauru a vůbec nemluvě např. o Delfách. Všude okolo jen ticho, cvrkot cikád (nevylučuje se), vonící pomerančovníkové a olivové stromy a vzadu hory. Krása. Můžete se jen sednout a dívat se nebo se procházet ruinami a přemýšlet o starých dobách, zcela jak chcete.

Jinak z města Galatas se dá lehce přeplout na protější ostrov Poros a tam už turistů a obchůdků najdete, co hrdlo ráčí (my jsme se jen osvěžili v městě samém výtečným pomerančovým džusem, abychom nepadli letním vedrem).

A ještě dodatek: při bloudění horami se nám zcela neplánovaně podařilo narazit na úžasné místo jménem Didymos (zřejmě Dvojčata?), kde se nachází velká jeskyně, ale hlavně neuvěřitelně položený „podzemní kostelík“ v jakési propadlině, do něhož se dostanete – opravdu – dírou v zemi. Podívejte se na fotografie. 

Tato fotogalerie je prázdná.