Zvláštní místa Tachovska

Aby to nevypadalo, že na Tachovsku najdeme jen samého Georga Böhma, přikládám několik zajímavých tachovských památek a míst. Jedna velmi neobvyklá se nachází v Chodském Újezdě. Jedná se o ženskou hlavu (P.Marie?) na sloupku ze všech stran zdobeném reliéfy, původně zřejmě polychromovaná černě, zlatě a červeně. Vznikla snad v r. 1848. Okolo je plůtek a  hned vedle jakýsi zvláštní náhrobek s andílkem. Celkově opravdu hodně nezvyklé. V obci najdete ještě další Boží muka, už typičtějšího vzhledu, a na hřbitově kříž od Georga Böhma. Ostatně i za městečkem pečlivý pozorovatel objeví další velký kříž, dnes již poněkud zarostlý.

Velmi zajímavý velký kříž (4,5 m vysoký) se nachází u vedlejší cesty ze Svahů do Zlivi (kde jsme marně hledali inzerovaný další kříž od stejného kameníka, zato jsme nalezli křížek jiný s opravdu hodně podivným „nástavcem“). Svahovský je krásně opravený s nově osazeným plechovým korpusem Krista. Na okrajích břeven jsou oválné imitace kamenů, mající připomínat polodrahokamy, po stranách andílci a nad nimi roztomilá holubice Ducha sv. Letopočet na soklu udává rok 1859, na podstavci je monstrance a kniha s kotvou, vpředu reliéfní věnec s textem: „O ihr Alle die ihr am Wege vorüber geht merkt auf wie sehetob ein Schnerz wie mein Schmerz ist.“ (Jerem.pláč 52, 12). Ke kříži vede nově upravená cesta s čerstvě vysázenou alejí. Moc pěkné!

Nad zaniklou vsí Pořejov se nachází bývalý poutní kostel sv. Anny. Na místě původní dřevěné kaple nechala majitelka Pořejova v letech 1660-73 Veronika Alsterlová vystavět kamenný kostel. Za éry josefínských reforem byl sice zrušen, ale r. 1811 opět začal sloužit svému účelu. Proslavená byla místní „Poslední večeře Páně“, vyřezaná v životní velikosti (dnes v expozici Muzea Českého lesa v Tachově). Po válce zůstaly sochy apoštolů ve vyrabovaném kostele celá 50-tá léta a občas prý pěkně vyděsili náhodné návštěvníky. Ve věži kostela měli občasnou pozorovatelnu pohraničníci až do 80-tých let. Přibližně od r. 2000, kdy se propadla část krovu, se kostel postupně mění v ruinu. Okolo něj se rozkládá velký zcela neudržovaný hřbitov s více či méně rozvalenými náhrobky. K opuštěnému kostelíku vede lipová alej a na začátku léta, kdy jsme místo navštívili, to všude kvetlo a vonělo medem. Jinak samotný Pořejov (s kostelem, starým zámkem a panským dvorem) byl zcela zlikvidován, zůstaly jen kamenné rozvaliny. Kdysi tu stála i synagoga a poblíž se nachází židovský hřbitov, který jsme se marně snažili najít. Inu, příliš vesele to tu nepůsobí...

Nové Domky u Rozvadova přežily. Dnes je to přívětivě vypadající vesnice, bohužel empírový kostel Navštívení P.Marie se nachází v dezolátním stavu (od r. 1948 sloužil coby stáj pro dobytek). Přitom hned vedle je pěkně opravený původní hřbitov, kam zřejmě občas zajíždějí i potomci bývalých obyvatel. Jakýsi starý pán tam zrovna dorazil na hodně hlučné motorce (zřejmě vlastnoručně opravované). Pak nás dohnal ještě jednou, a to u kříže, stojícího mezi nádhernými vysokými lípami  v místě pomyslného středu bývalé vsi Hraničky, z níž v podstatě nic nezbylo. Původně tu měli 3 (!) hostince, německou i českou školu, mlýn a několik hamrů.  Od r. 1950 zde sídlila rota PS Hraničky. Právě před touto rotou přestřihli 23.12.1989 ministři zahraničí Německa a ČR dráty železné opony. Nedaleko v lese se nachází i novodobější poutní místo, tzv.Panenka, kamenná mohyla s křížkem a obrázkem P.Marie.

K Novým Domkům a Hraničkám má pan Z.Procházka ve své knize „Putování po zaniklých místech Českého lesa“ pěknou historku. Ve zkrácené formě podávám:

O vesnické rvačce v Nových Domcích (kam obyvatelé Hraniček chodili do kostela i na hřbitov). Z článku z „Posla od Čerchova“, září 1884: „U Vastla při muzice chasníci tančili a při pivě, které bylo velmi špatné a jen proto se držela muzika, by se vypilo a nezkyslo, bavili se vesele. Po půlnoci rozjaření a zpití tanečníci dali se do hádky, zvlášť milenec hospodského dcery Přibyl si myslel, že mu vše dovoleno. Poněvadž ale viděl, že se mu odpor ve všem klade, chtěl si dlouhým nožem, který ze skříně vytáhl, pomoc zjednati. Pojednou ale byl sklenicí do hlavy praštěn, takže ihned sklesl, nato další chasník vystřelil snad na znamení všeobecné rvačky, což se i stalo a hned tloukl kdo koho mohl. Dveře nestačily, i oknem bralo mnoho lidí útočiště ke svobodě, okna všechna rozbita a sklenice roztlučeny. Do sednice hned se házelo kamení a silné latě, kteréž u silnice se nalézaly, kamna se svalila, zkrátka zpustošeno vše. Ve rvačce byl Přibyl bodnut nožem do boku, že hned kus plic mu vyšlo, z chasníků snad ani jeden bez poranění nezůstal. Přibyl zaopatřen svátostmi, k ránu přišel lékař a vyčnívající plíce uřízl (!). Zraněný dosud žije, myslí se ale, že se neuzdraví, jest arciť silný chlapík - ale vyříznutý čtvrt libry těžký kus plic mu na jeho síle zajisté škoditi bude.“  Jak to pak ovšem s Přibylem dopadlo lze jen hádat...

A závěrem ještě jeden netradiční kříž v Kyjově. V horní části je zpodobněna sv. Markéta, připomínající trošku vodní žínku, dole pak sv. Jiří na koni. Docela neobvyklé a milé.

A opět - zájemce o podrobnější informace o památkách Tachovska odkazuji na výborné (a bohužel nepříliš známé) knihy Z.Procházky, z kterých jsem čerpala. Jsou to "Příběhy vepsané do kamene" nebo "Putování po zaniklých místech Českého lesa, I.a II. díl" (Domažlicko,Tachovsko). Vydává je Nakladatelství Českého lesa v Domažlicích, ve kterém můžete najít i mnoho dalších zajímavých publikací o Domažlicku a Tachovsku, a to i z regionální historie (které jinde neseženete, např. o rodech pánů ze Švamberka či z Gutštejna). Viz https://www.nakladatelstvi-cl.cz/ .

Tato fotogalerie je prázdná.