Tachovsko a Georg Böhm
Trošku bretaňský dojem vyvolávají některá díla téměř neznámého lidového kameníka Georga Böhma. Netypické kamenné kříže zakončené andělskými hlavičkami, kaplice božích muk zdobené postavičkami ne vždy přesných proporcí nebo sochy zvláštního kouzla vás překvapí v malých i větších vesničkách na Tachovsku. Bohužel množství z nich už je nenávratně ztraceno. Některé byly zničeny za socialistické éry, jiné, přeživší do novější doby, zřejmě výhodně zpeněžili jacísi nenechavci v 90. a dalších letech.
Georg Böhm žil a pracoval v 1. polovině 19. století. Narodil se a bydlel ve Studánce na Tachovsku, oženil se s o něco starší vdovou Barborou Standfestovou, manželství bohužel zůstalo bezdětné. Možná o to více se G. Böhm věnoval své práci. Zemřel r. 1853 ve věku 64 let na silikózu, častou nemoc kameníků. Pohřben byl na tachovském hřbitově, ale jeho hrob už dávno zanikl.
Böhm vytvořil okolo 100 božích muk, soch a křížů. Velké kamenné kříže mívají „koruny“ zakončeny trojlisty s hlavičkami andílků, někdy i s andílčími postavičkami. Nápisy na nich jsou většinou stručné a věcné – jméno fundátora, číslo statku, někdy název vsi. Text často začíná slovy „Memento mori“ a končí letopočtem, dole bývá lebka s hnáty. Občas se objeví i náboženské citáty, dnes již většinou nečitelné. Otvory v kameni značí místa, kde bývaly ke kříži přichyceny plechové, později litinové postavy Ukřižovaného a Panny Marie. Nad křížem bývala plechová stříška, chránící ho před nepřízní počasí.
Sochy (kterých se však mnoho nedochovalo) stojí na zdobených kamenných sloupcích, obtáčených vinnou révou, květinami a listovím. Nejoblíbenějším světcem býval sv. Jan Nepomucký. Mimo něj tu stával např. sv. Jiří, Vendelín, Štěpán, Vavřinec, Svatá Rodina. Při zřízení sochy či kříže se většinou zasazovaly 2 nebo 4 stromy, nejčastěji kaštany nebo lípy. Někde stojí ohrádka ze čtyř kamenných sloupků. Dnes si to neumíme příliš představit, ale jak sochy, tak sloupky i podstavce bývaly polychromované.
Sloupková boží muka mívala zdobené dříky a kaplici s plastickými reliéfy svatých (nebo alespoň s plechovými obrázky) většinou na všech stranách, zakončenou kamennou koulí s kovovým křížkem.
Vrcholem práce G. Böhma byl sv. Jiří v jeho rodišti, kterého vytvořil nedlouho před svou smrtí. V roce 2007 byla zásluhou studáneckých obyvatel tato dříve zničená socha zrekonstruována a teď zdobí místní náves.
V již zmiňované Bretani se takovéto skulptury nacházejí většinou v tzv. farních dvorech (kostel, kaple, kalvárie, kostnice a hřbitov, vše obehnané zdí se vstupní branou), které se stavěly mezi 15. a 18. stoletím. Proč jsou o 2 století mladší kamenné skulptury na Tachovsku lehce podobné výzdobě bretaňských farních dvorů? V obou případech jde o práce lidových "samouků" ze stejného materiálu. Možná se do těchto chudých a relativně odlehlých krajů profesionální kamenické hutě s již standardizovanou produkcí prostě nehrnuly.
Ostatně - posuďte sami. Vlevo snímky z Bretaně, vpravo z Tachovska.
Co se týká výjimečně neexistujících popisků - kvůli případným nenechavcům se je trochu obávám přidat, mnoho podobných památek totiž nedávno zmizelo (a zároveň se velmi omlouvám všem vážným zájemcům). Bretaňské fotky i s popisky najdete samozřejmě ve fotogalerii "Bretaň".
Zájemce o další informace o nejen G. Böhmovi, ale i barokním a pozdějším sochařství na Tachovsku a Domažlicku odkazuji na výbornou knihu Z. Procházky „Příběhy vepsané do kamene (aneb putování za drobnými kamennými památkami Domažlicka a Tachovska)“, II. díl (nakladatelství Českého lesa v Domažlicích).
