Skoky (Maria Stock)

Už jste někdy slyšeli rčení „panenko skákavá“? A jestlipak víte, odkud pochází? Kupodivu právě odsud. Bývalo zde totiž významné poutní mariánské místo, přezdívané dokonce „české Lurdy“, a v dobách největší slávy sem putovaly tisíce lidí. Ale to už je dávno. Dnes tu stojí monumentální barokní chrám Navštívení Panny Marie zcela osamocen. Vesnice, rozkládající se kdysi okolo, už neexistuje. Zůstal hřbitov, bývalý hostinec a pár rozpadlých zdí. Původní přístupová cesta zmizela ve Žlutické přehradě, proto se sem současný poutník dostává poněkud obtížněji.

Ale není všem dnům konec. Dnes celé místo ožívá díky nadšencům ze sdružení Pod střechou, které tu především během léta pořádá množství kulturních i jiných akcí. A samozřejmě se do Skoků můžete  vypravit také na „duchovní pouť“ – kromě hlavních poutních bohoslužeb tu pravidelně bývá jednou za měsíc i nedělní mše sv. Skoky se zapojily i do Noci kostelů a letos počtvrté ožije svícemi osvětlený kostel písněmi z klášterní komunity Taizé. Pokud máte chuť a čas, tuhle akci si určitě nenechte ujít...

A jak to všechno začalo?

Žlutický pan farář, tepelský premonstrát P. Johann Rick, byl poněkud nespokojen s nepravidelnou kostelní docházkou Skokovských. V Maria Stock totiž neměli vlastní svatostánek a cesta do Žlutic byla dlouhá. Vyzval tedy pater roku 1717 deset zdejších sedláků, aby se společně složili na stavbu kaple pro Skoky. Ti nejprve souhlasili, ovšem později na slib jaksi pozapomněli. Splnil ho pouze jediný z nich, zbožný sedlák Adam Lienert, otec sedmi dětí, kterému se Panna Marie zjevila ve snu. Lienert prodal jednoho ze svých koní a zajistil zedníka i tesaře. Přispělo i údrčské panstvo. Také zvon byl ulit a zbývalo pořídit do kapličky obraz. Lienert vybral na radu pana faráře tehdy velmi oblíbenou Pannu Marie Pomocnou. Kopii tohoto pasovského obrazu zhotovil toužimský J.W.Richter za 8 dní a kaplička mohla být vysvěcena už v září téhož roku. A začaly se dít věci. Docházelo k zázračným uzdravením. Poutníci přicházeli nejprve po desítkách, pak po stovkách a posléze dokonce po tisících. Přijela arcibiskupská vyšetřovací komise, zázraky pečlivě zaznamenala a obraz shledala „dobročinným“. V roce 1737 sem přichází 35 000 poutníků! I přistupuje se ke stavbě kostela, vysvěceného již r. 1738, a místo vzkvétá. Konec 18. století však přináší proslulé josefínské reformy, poutí ubývá, kostel chátrá. Až převedení Skoků pod patronát tepelských premonstrátů přináší změnu. Dochází k opravám a obnovení mariánské poutní tradice. Do dob válečných. Po r. 1945 byli německé obyvatelstvo vysídleno a nahrazeno převážně slovenským. Ani to však netrvalo dlouho. Vzniká Žlutická přehrada, lidé postupně odcházejí a vesnice mizí. V 80. letech umírá poslední místní obyvatelka a Skoky zůstávají opuštěné. Kostel kupodivu nedochází větší úhony, ovšem jen do let devadesátých, kdy ho zloději konečně objevují a začínají rozebírat. Možná jste se mírně pozastavili nad trochu nezvyklým vzhledem zdejších věží. I to je jejich práce – zalíbily se jim místní měděné báně a rozhodli se je uříznout. A ejhle, dochází k zatím poslednímu zdejšímu zázraku – ačkoliv jeden z nich spadl z věže dolů, nezabil se a pád přežil! Dnes stojí ze dřeva rozřezaných věží přímo před kostelem malá kaplička.

Zdejší místo je neobyčejné. Inspirovalo a inspiruje. Chcete se o něm dovědět více, přečíst si podrobnou historii nebo shlédnout krátké filmy zde natočené? Pak odkazuji na www.skoky.eu. A neopomeňte poslechnout si krásnou „Marii Stock“ či „Helgu Braun“ písničkáře Petra Linharta (www.petrlinhart.cz ), které vám zvláštní poutní místo přiblíží možná ještě lépe...

Tato fotogalerie je prázdná.